Backcountry na kole: Zkuste to natěžko, k hromadě zážitků stačí víkend

Jezdit na kole v bikeparcích nebo trailových centrech je skvělá zábava, ale trochu jiný druh dobrodružství je vyrazit na kole do přírody natěžko. Moderně se tomu říká „backcountry“ a znamená to vzít s sebou vše, co budete potřebovat na pár dní přežití v přírodě. Zážitky jsou pak intenzivnější a dostanete se i na místa, kam byste třeba během jednodenního výletu jen tak nezavítali.

Kam na kole natěžko

V Česku není pro pravověrné backcountry dostatek prostoru – známky civilizace jsou na každém kroku a nejatraktivnější horské terény jsou na území se zvýšenou ochranou přírody a na kole se tam nesmí. Ale ono bohatě stačí vyrazit si třeba jen na víkend a dvě noci strávit někde v přírodě. A že se cestou stavíte občas na jídlo v hospůdce namísto ohřívání konzervy na ohni, to celkovému zážitku nijak neubere. A překážkou nemusí být ani špatné počasí. Ostatně, nechte se inspirovat výletem, který jsem na jaře s kamarády absolvoval já:

Vyrazili jsme do Rychlebských hor, auto nechali u základny Rychlebských stezek a vydali se směr hřeben na Česko-polské hranici. To je už celkem „profláklý“ trail, na kterém v sezóně narazíte na dost pěších turistů, proto doporučuju vyrazit na něj až zase spíš po prázdninách a ideálně ve všední dny. Výhodnější směr je z jihu na sever a záleží na každém, kolik kilometrů si naordinuje. My jsme to původně chtěli zvládnout od Kralického Sněžníku až po Javorník, ale počasí nás nakonec donutilo plány přehodnotit a trasu výrazně zkrátit. I tak to ale stálo za to.

Nakonec jsme jeli ze od základny po stoupacím trailu, kde jsme se pak oddělili od trailů a po lesních cestách dojeli na Ramzovou. Odtud opět mimo silnice do Starého města a donuceni počasím jsme stočili řídítka na vrchol Štvanice, kde jsme přespali na rozhledně. Na hřeben jsme najeli další den před Hraniční horou a pokračovali na sever. Déšť a extrémní množství bláta nám značně zpomalily plánovaný postup, a tak jsme nakonec dojeli jen kousek za Smrk. Přístřešky blíže k hřebenu byly obsazené, a tak jsme při hledání noclehu sjeli už hodně nízko. Spolu s nepříznivou předpovědí počasí i na další den jsme proto další postup vzdali a kolem Nýznerovských vodopádů se vrátili zpět k základně. Tam jsme přespali a další den si dali Rychlebské traily už jen nalehko. Žulovým kamenům totiž voda nevadí a déšť se držel u hřebenu, a tak z toho byl ještě další den příjemného bikingu.

Podobné trasy lze najít i v Krušnách horách, Beskydech, Bílých Karpatech, Lužických horách, Orlických horách a třeba i leckde ve vnitrozemí, byť za cenu častějšího kontaktu s civilizací. Vždy je ale potřeba trasu plánovat tak, abychom se s kolem v přírodě pohybovali legálně, viz manuál terénní cyklistiky od ČEMBA. Z toho důvodu nám jsou zapovězené Krkonoše nebo Šumava jakožto národní parky. I tam se dá samozřejmě zajet na kole po oficiálních cyklotrasách a přespávat jen na místech tomu určených, ale kouzlo backcountry tím značně utrpí.

Že počasí nepřeje? O to silnější mohou být zážitky

Celopéro, gravel či silnice

Ono ale nejvíce záleží na tom, co od takového výletu čekáte. My jsme si chtěli užít samotnou jízdu po zábavné přírodní stezce podél hranic, a tak jsme vyrazili na celoodpružených horských kolech, která jinak na tento typ výletů nejsou moc vhodná. Těžko se na ně připevňují brašny a je na nich víc mechanických záležitostí, které mohou vyžadovat servis. Na delší přejezdy ve stylu backcountry se hodí kolo co možná nejjednodušší a absolutně ideální je gravel. Ten zvládne i lehčí terén, dá se obtěžkat brašnami a po běžných lesních cestách to na něm pěkně sviští. Ale cestovat natěžko se dá samozřejmě třeba i na silnici, když vás neláká ani tak terén, jako spíš samotné cestování.

Batoh je na kole otrava, ale pár dní se to dá snést

Ale na víkendový výjezd se dá klidně vyrazit i na tom horském kole bez brašen. Vše potřebné se vejde do batohu a jen vás pak budou trochu tlačit ramena. Vézt se toho dá minimum – karimatka a spacák se hodí, pro jistotu celta, ale stan je zbytečný. Něco málo jídla, případně minivařič nebo alespoň sirky a je to. Oblečení na pár dnů nemá smysl přehánět, objedete to klidně všechno v jednom. Jen když to vypadá na déšť, tak se něco suchého v záloze pro jistotu hodí. Osobně se mi skvěle osvědčil Dirtsuit od Dirtlej, který tvořil vnější ochrannou vrstvu a jen jsem řešil, jestli si vzít pod něj jedno tričko nebo dvě. Je i dobře odvětraný, takže nenastal problém, i když vysvitlo slunce. Na letní putování už to ale pochopitelně není, tohle je řešení do nepříznivého počasí.

Další přejezdy na více týdnů jsem absolvoval už před mnoha lety, pak už na ně nebyl čas. Ale pamatuju si, že o mnoho více jídla či oblečení jsem stejně nevozil. Jídlo se dá vždycky cestou někde dokoupit a oblečení vydrží. Suché a voňavé by stejně bylo jen chvíli, tak už je pak jedno, jestli máte pořád to stejné nebo to nějak střídáte. Tahat pytel se špinavým prádlem se vám chtít nebude.

Na delší cesty je každopádně ideální všechny věci pověsit na kolo, těžký batoh na zádech totiž není při jízdě na kole nic moc příjemného. Ale jestli jde jen o víkendový výjezd za terénem, dá se to v pohodě zvládnout i s ním.

1 komentář


  1. Pokud ten hraniční trail projedeš za sucha druhý den nikdo ani nepozná, že tam kolo projelo. Ale takhle to rozrývat za mokra a ještě se tím pochlubit na webu?! To je špatný. Ještě tak cca před 5ti lety to tam býval pěkný single.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *