Pády na kole: Jak jsem se zlámal na trailu a jak se tomu vyhnout

Pády k ježdění na horském kole prostě patří. Obzvlášť, když se chcete v jízdě v terénu zlepšovat a cíleně zkoušíte najít limity dané fyzikálními zákony. Ale snadno vás může potkat pád, i když zrovna v terénu nijak neblbnete. Tak jako mě.

Jsem zářným příkladem toho, jak se dá zramovat při pohodové jízdě po známém trailu bez jakéhokoli hledání limitů nebo vyhecovaných divočáren. Jednu takovou jízdu jsem totiž zakončil se dvěma zlomenými obratli v zádech.

Bylo to na vyjížďce 28. října 2017. Vracel jsem se z jedovnických trailů a v jedné klopce mi podjelo přední kolo. Letěl jsem po hlavě rovnou na trail. Rychlost nebyla nějak závratná, ale rána přesto docela silná – a i když jsem nepadal na záda, odnesla to nejvíc páteř. Došlo totiž k tzv. kompresivní fraktuře, kdy ty obratle rupnou vinou silného rázu v podélném směru. Není to zranění až tak vzácné, u cyklistů se občas objevuje (pády na hlavu) a znají ho třeba i bruslaři (pády na zadek).

Ochranné pomůcky vás nespasí

Jak se takovému typu zranění bránit? Ochranná pomůcka na to v podstatě neexistuje, možná tak pořádně vypolstrovaná integrálka by to dokázala trochu ztlumit… Ale tu si přece na běžné trail/XC ježdění brát nebudu. Daleko víc ale pomůže jiná věc: posilování a tréning.

Základní ochranné pomůcky na kole se rozhodně hodí – přilba, rukavice, pevné boty a oblečení z odolného materiálu jsou základem. Na riskantnější kousky se hodí z batohu vytáhnout i chrániče kolen a loktů. Vozit batoh s integrovaným páteřákem také není k zahození a neváží to moc navíc. Víc toho na ježdění po trailech „českého typu“ nemá smysl vozit. Možná leda tak ještě chránič brady, pokud to máte rádi trochu víc enduro a vaše přilba je touto možností vybavena.

Ochranné pomůcky chrání tělo zvnějšku. A jsou vám úplně na prd, když nemáte tělo dostatečně chráněné zevnitř. Jak? Úžasnou hmotou zvanou svaly. Ta dokáže bleskurychle zareagovat v krizové situaci, a když je čerstvá, její reakční schopnosti jsou natolik rychlé, že pádu leckdy i zabrání a krizovku ustojí. Když už tělo letí, svaly se při dopadu automaticky aktivují a zatnou se. Tím zpevní a ochrání tak kosti pod nimi. Třeba i obratle v páteři.

Já jsem před tou osudnou vyjížďkou neseděl pár týdnů na kole, ani jsem netrénoval. Zrovna moc práce a jiných povinností, znáte to… Pak jsem sedl na kolo a napoprvé po takové době jsem to zjevně trochu přepísk. Únava byla dost znát. A pak to přišlo – jel jsem asi třetí v řadě, stejnou rychlostí jako spolubikeři přede mnou, ne nijak agresivně, po známém nenáročném trailu… A bác. Než unavené svaly stihly zareagovat, už jsem ležel na zemi s ukrutnou bolestí zad. Věřím, že když bych byl zrovna čestvý, pád bych přečkal jen lehce odřený, nebo by k němu možná vůbec nedošlo. K únavě totiž neodmyslitelně patří i snížená pozornost a schopnost rychle reagovat.

Dopadlo to ještě dobře. Byla to čistá jednorázová fraktura, která teď přirozeně srůstá. Týden v nemocnici, tři měsíce nosit zpevňující korzet… Mohlo to ale dopadnout mnohem hůř – šrouby v zádech nebo i invalidním vozíkem. A protože jsem zjistil, že to není mezi cyklisty zranění až tak vzácné, tak berte tento můj případ jako poučení. Zaprvé: nepřeceňujte síly. Zadruhé: nepodceňujte fyzickou přípravu. Zatřetí: i když z kola neslítnete přímo na záda, může to odnést páteř. Když vás v zádech bude bolet, nemusí to být jen svalová křeč a není dobrý nápad se to hned zkoušet rozhýbat.