Rock Machine Blizzard a Blizz: Zkušenosti po sezoně
Letošní sezonu jsem jezdil primárně na dvou kolech – Rock Machine Blizzard a Rock Machine Blizz CRB. Obě jsou něčím speciální, obě mají bezdrátové řazení Sram AXS a obě jsem si hodně oblíbil. Ve videu si můžete poslechnout celkové zhodnocení, jak se mi na těchto kolech jezdilo a co se mi na nich líbilo nebo nelíbilo:
A protože Blizzarda jsem si skládal sám a Blizz CRB je „kolo z budoucnosti“, tak se tady blíže rozepíšu o jednotlivých komponentách.
Rock Machine Blizzard TH Edition
Roch Machine vyrábí model Blizzard už několik let, ale v průběhu se různě modifikoval. Aktuálně jsou v nabídce tři úrovně: klasický Blizzard určený na enduro (zdvihy 160/160), trailový Blizzard TRL (zdvihy 150/140) a odlehčený Blizzard XCM (zdvihy 130/120). Moje kolo vychází z klasického endurového Blizzarda, což tedy znamená, že má zdvihy 160/160 mm a jedná se o mullet. Vepředu má tedy 29″ kolo a vzadu 27,5″.
Rám vychází ze sériového Blizzarda, ale mám na něm unikátní lak v lékořicové barvě (není to černá) a s označením TH Edition pod lakem. Na to jsem patřičně hrdý a jsem rád, že mi něco takového výrobce umožnil. Lakování proběhlo v Kopřivnici, kde má Rock Machine svou výrobu kol, a to právě včetně lakovny.
Geometrie rámu napovídá, že je to kolo trochu kratší ve srovnání s nejnovější endurovou konkurencí. Při velikosti L mám reach 458 mm a rozvor 1195 mm. Úhel hlavy je přitom 66° a délka zadní stavby jen 425 mm. Doplním ještě, že efektivní úhel sedlovky činí 74° a stack je při velikosti L 600 mmm. Čísla hovoří jasně – tohle kolo vyniká obratností. I se svými zdvihy se s ním docela dobře manipuluje v pomalejší rychlosti a ochotně vykrouží i hodně utažené zatáčky. Také skokani ho mají rádi. Na druhou stranu je dříve nervóznější při zrychlování do vyšších rychlostí na sjezdových tratích.
Jednou z charakteristik je i vyšší umístění středu. Je to něco, co jde opět proti současnému proudu a ubírá to na stabilitě při vyšších rychlostech. Ovšem mezi velkými šutry na Rychlebkách se to hodí, stejně tak při šlapání v odkloněných svazích. Kliky mám v délce 175 mm a škrtám minimálně.
Vše kolem geometrie je otázka kompromisů. Dnešní trend dlouhých rámů a nízkých středů má svoje opodstatnění. Pár takových kol jsem otestoval a na rychlejších rozbitých trailech je opravdu poznat, že je takové kolo klidnější. Ale jakmile dojde na pomalejší jízdu mezi kameny, tam se o poznání lépe jede na Blizzardovi.
Podvozek zůstal z loňského sériového Blizzarda 70-297 a jsou to tedy komponenty od DVO. Vepředu je vidlice Onyx D2, ovšem po jarním repasu má vnitřnosti z vyššího modelu D1 a tím i možnost externího nastavení OTT (což u D2 jde jen v servisu jendorázově zevnitř). To se hodí, protože OTT je předpětí negativní pružiny, která dokáže výrazně ovlivnit citlivost této jinak vzduchové vidlice v první části zdvihu. Na bikeparky ji trochu dotáhnu, ať se vidlice hned tolik nepropadá, ale na běžné lesní pěšinky se hodí trochu přitáhnout a z vidlice se rázem stane neuvěřitelná žehlička – tlak a odolnost proti dorazu přitom zůstává stejný, mění se de facto jen charakter progrese. Když se vidlice vyladí, je opravdu skvělá. Vadí mi na ni jen maličkost – když jde prudce do zdvihu, proudící vzduch či olej uvnitř vytvoří krátký svištiví zvuk, který je sice při jízdě sotva patrný, ale zachycený mikrofonem kamery zní jako by mi na kole něco povrzávalo. A tak občas musím v diskuzi pod videi vysvětlovat, že mám vše namazáno 🙂
Tlumič DVO Jade X Coil rovněž prošel upgradem a namísto loňské lineární pružiny s konstantní tuhostí 450 jsem nasadil progresivní pružinu DVO ProRate s tuhostí 425-500. Dělá to přesně to, co byste očekávali – na začátku ještě větší jemnost, ale přitom odolnost i proti větším rázům na konci zdvihu. Musím ale objektivně říct, že jsem ten rozdíl oproti lineárce čekal výraznější.
Zapletená kola jsou postavena na komponentech Spank. Konkrétně mám ráfky Spank 350 a náboje Spank HEX J-Type. Ráfky jsou stvořeny k tvrdému zacházení a mé ježdění jim tedy nemohlo ublížit. Mají za sebou české bikeparky, Alpy a Madeiru, vše přečkaly bez jakékoli újmy. Náboje se také osvědčily, zažily i bahenní lázně, ale nevyžadují žádnou údržbu, přitom se stále perfektně protáčejí bez náznaku vůle ani zadrhávání.
Na zádním náboji jsem ocenil i možnost operativní výměny ořechu, to když jsem původní pohon Microshift Advent X na ořechu HG měnil na Sram GX AXS na ořechu dX. Nebylo nutné kvůli změně ořechu vyměňovat celý náboj a přeplétat kolo. Původní pohon od Microshiftu jsem měl na test a zhodnotil jsem ho v samostatném videu. Podobné video se chystám připravit i pro elektrické řazení Sram AXS, protože k tomu mi přichází spousta otázek. Ale alespoň ve stručnosti – funguje to, a to i při náročném enduro nasazení. Hazku mám už pořádně omlácenou, ale stále spolehlivě funguje a rozhodila ji akorát ohnutá patka. Baterky vydrží poměrně dlouho a nestalo se mi, že bych někde zůstal viset bez schopnosti řadit.
Pojďme k brzdám. Ty mám Shimano XTR a v průběhu sezony jsem je doplnil o 2mm kotouče Galfer Shark v rozměru 200 mm vepředu a 180 mm vzadu. Desky jsou samozřejmě také od Galferu, vepředu nasazuju ostré zelené a dozadu dávám odolné fialové. Řeknu vám, lepší brzdy jsem na kole ještě nezažil. Nástup je démonský a slovo „vadnout“ vůbec neznají.
Pláště vozím od WTB, vepředu celkem stabilně WTB Vigilante 29×2,5″ ve směsi High Grip a s bočnicemi Tough. Vzadu trochu experimentuju a nejdéle jsem používal WTB Trail Boss 27,5″×2,4″. Ovšem teď zkouším, co udělá užší, ale drsnější Vigilante 27,5×2,3″. Vzadu volím tvrdší směs Fast Rolling, jinak také vyztužené provedení Tough. Pláště jsou to hodně pevné a odolné, a tak vložky do plášťů už nevozím.
Řídítka mám Spank Spoon 800, ovšem zkrátil jsem je na 780 mm, rise je 20 mm. Gripy rovněž z řady Spank Spoon. Ty už vozím roky a nedám na ně dopustit. Představec je kraťoučká pětatřicítka od stejného výrobce. A letos jsem od Spanku zkusil i sedlo, konkrétně Spank 280. A jsem docela nadšený – tvarem vyhovuje, měkkost je na enduro závody tak akorát, vnitřní rýha zajišťuje větrání, ale i odvod vody a bláta za špatného počasí a odolnost je také na dobré úrovni, protože po sezoně není na sedle ani šrám nebo něco ošoupaného. To se mi běžně nestává.
Z výbavy mě lehce zklamaly akorát pedály. Ty jsou rovněž od Spanku a jedná se o model Oozy, který není úplně levný. Tomu odpovídá tvar, materiál i skvělé provedení pinů. Očekával jsem, že to budou „pedály na pořád“, ale v pedálech se opakovaně objevuje vůle. Jako jo, mám je už třetí rok, ale po dvou sezonách jsem pořídil opravný kit s novou oskou a kluzným ložiskem. Pedály jsem tedy na jaře repasoval a vůle zmizela. Jenže teď, po jedné intenzivnější sezoně, už se zase pedál na osce posouvá a nelze to nijak dotáhnout. Řešením by byl opět leda repas.
Rock Machine Blizz CRB AXS
Jako druhé kolo mám lehkého karbonového pevňáka Rock Machine Blizz CRB AXS. Je to model, který vychází ze současného rámu Blizz CRB, ale v osazení, které se teprve chystá do prodeje. Ale protože s Rock Machinem spolupracuju, měl jsem možnost na tomto kole jezdit už letos.
Rám Blizzu CRB je celkem unikátní. Tohle kolo není postavené jako běžné XC hardtaily, tady je vidlice předkopnutá v úhlu 66,5°! Horní rámová trubka je přitom extrémně nízká a umožňuje montáž teleskopické sedlovky se zdvihem 170 mm. Zadní stavba má i s 29″ kolem délku jen 443 mm a poměr reach a stack je 430 / 634 mm při velikosti L. Je to tedy kratší a extrémně hravé kolo, které ale na stabilitě získává díky sklonu vidlice. Je to unikátní mix obratnosti XC kola a rychlosti trailového pevňáku, navíc v tuhém karbonovém provedení.
Tohle kolo jsem si zamiloval a jezdím s ním všechno od asfaltu po středně těžké traily. A úplně nejlepší jsou na něm flowtraily s boulemi a klopenkami. Na takový terén tohle kolo bylo jako stvořené. Nahradil se jím nakonec i gravel a nízkozdvižný full, které jsem měl předtím k dispozici.
Výbava tohoto kola je taková, jak by se mělo sériově nabízet. Bude to vrcholné osazení Blizze CRB a hlavním lákadlem je tady bezdrátový pohon Sram GX AXS s rozsahem 10-52 zubů. Bezdrátová je i sedlovka. A protože jsou od Sramu i brzy, mohou být s pohodnem a sedlovkou na společných objímkách a řídítka jsou díky tomu krásně čistá. Jen dvě objímky a dvě hadice k brzdám. Ty brzdy jsou ovšem jen Level T, takže výkonem neoslní, ale dal jsem do nich desky od Galferu a vzhledem k zaměření kola už je považuju za dostačující. S tímto se na nějaké alpské sjezdy v bikeparku vrhat stejně nebudu.
Od Sramu jsou tu i gripy a i při své citlivosti jsem s nimi docela spokojen a nechal jsem je na kole do konce sezony. Vzhledem k tomu, jak je rám kola krátký, představec tady není „trubka na trubku“, ale je dlouhý decentních 55 mm. Řídítka jsou široká 760 mm a oboje je z řady Truvativ Atmos. Kokpit mi sedl, k charakteru kola je zvolený rozumně a neměl jsem důvod ho nějak měnit. Sedlo je WTB Volt, charakterem dost podobné Spanku z enduro kola.
Zapletená kola jsou kompletně od WTB. Ráfky mají šířku 23 mm a jsou trochu subtilnější než na enduro kole, přesto sezonu přečkaly bez šrámu. Jen jsem jim občas dal trochu naložit, že pak bylo nutné kolo trochu docentrovat. Také s náboji nebyl žádný problém.
Pedály vozím na tomto kole převážně nášlapné Shimano XT, ale střídám to s platformami Chromag Synth, když si chci trochu víc blbnout nebo vyrážím na výlet jen tak turisticky s dětmi.
Toto jsou tedy kola, na kterých aktuálně jezdím.
